Vyšehradský hřbitov

Ze starého vyšehradského hřbitůvku z roku 1660 vzniklo z podnětu probošta Václava Štulce v 70. letech 19. st. vyšehradské národní pohřebiště. Hřbitov zde stál již v r. 1260. Svou dnešní podobu získal v roce 1869 a patří k nejvýznamnějším pražským hřbitovům. Má rozlohu 0,81 ha. Antonín Barvitius navrhl mramorové hrobky na jižní a východní straně hřbitova a Antonín Wiehl navrhl arkády, které byly postaveny podle italského vzoru kolem okraje hřbitova. Křížovou klenbu malbami zdobených arkád nesou toskánské sloupy z pískovce. Hlavní cesta vede hřbitovem ke Slavínu, společné hrobce národních velikánů. S myšlenkou vystavět společnou hrobku přišel spolek Svatobor, bylo to v roce 1862 a v jeho čele stál František Palacký. Slavín byl postaven v letech 1889 až 1893 podle návrhu architekta Antonína Wiehla. Sochařskou výzdobu provedl Josef Mauder v letech 1892 - 03: nad ústředním pomníkem Slavína je umístěn sarkofág, nad nímž se sklání alegorická okřídlená postava Génia vlasti. Po stranách pomníku jsou dvě sochy, představující na levé straně Vlast truchlící a po pravé straně Vlast vítěznou. Na přední straně pomníku jsou tři tabule se jmény prvních patnácti pochovaných ve Slavíně. První byl básník Julius Zeyer v r. 1901, který je autorem veršů na soklech postranních soch: Svých synů prach vlast, truchlíc, zemi vrací, Jich skutky, jásajíc, po věky lidstvu hlásá. Nad tabulemi se jmény je napsáno motto Slavína: „Ač zemřeli, ještě mluví.“

Někteří významní jedinci byli do Slavína přeneseni až několik let po smrti z jiného hrobu, např. Otakar Mařák, jiní si nepřáli být sem pohřbeni, např. Jan Neruda. Jména posledních pěti osobností se na desku Slavína nevešla, nejsou zde uvedena. O Slavín a hroby dalších 12 významných osobností se stará spolek Svatobor, který obnovil svou činnost v r. 1990.

Na vyšehradském hřbitově je pohřbeno na 600 významných osobností - spisovatelů, vědců, básníků, výtvarných umělců, skladatelů, herců, lékařů, politiků aj., jejichž náhrobky jsou vynikajícími uměleckými díly (neúplný výčet velikánů lze nalézt například v otevřené encyklopedii Wikipedia. Např. na náhrobku Josefa Čapka je uvedeno, že má „hrob v dáli“, neboť zemřel na pochodu smrti v koncentráku. Na pomníku Vítězslava Nezvala a jeho syna Roberta, tragicky zahynuvšího před otcem, je portrétní hlava básníka, kterou ztvárnil sochař Otakar Švec. Herec Vlastimil Fišar má náhrobek od Olbrama Zoubka, hrob krasobruslařky Hany Maškové zdobí okřídlené ženské torzo od Jana Štursy, hrob herečky Jany Rybářové plastika Zamyšlená od Jana Hány. Dr. Milada Horáková, popravená komunisty, zde má symbolický hrob s bustou - bílým náhrobkem, který dal vytvořit Klub protifašistických bojovníků. Ostatky Ferdinanda Peroutky sem byly v r. 1993 převezeny z New Yorku, kde zemřel. Karel Čapek a jeho žena Olga Scheinpflugová mají náhrobek ve tvaru Božích muk s otevřenou knihou a znakem Československé republiky, který zde kupodivu vydržel po celý protektorát. Na jejich hrobě je malá mistička, „aby z ní mohli ptáci pít“. Také hrob spisovatele a dramatika Františka Langera, milovníka slunečních hodin, je pozoruhodný. Je osazen slunečními hodinami s latinským nápisem: Non numero horas nisi serenas (Počítám jen šťastné hodiny). Navíc je do nich včleněno znamení ryby a lva - měsíc narození a smrti Františka Langera. Hrob Karla Hynka Máchy sem byl přenesen těsně před začátkem 2. světové války v r. 1938 z obavy před rozpínavostí německého nacismu z Litoměřic i s klasicizujícím pomníkem s nápisem: Dalekáť cesta má, marné volání. Malíř Mikoláš Aleš má na pomníku svou bustu od Bohumila Kafky. Václav Hanka, tvůrce Rukopisu Královédvorského a Zelenehorského, zde má svůj hrob od spolku Svatobor s jeho symbolem - tři ruce držící se kruhu znázorňují heslo spolku: Pomáhej, osvěcuj, pamatuj. Na pomníku je vyryto Hankovo osobní heslo: Národy nehasnou, dokud jazyk žije. Lékař a fyziolog světového jména Jan Evangelista Purkyně má na hrobě na vrcholu pylonu postaveného rovněž Svatoborem latinské motto své buněčné teorie: Vše živé pochází z vejce. Je zde i jeho osobní heslo: Pokud a kde Bůh žíti povelí, buď věren Bohu, vlasti, příteli. Na hrobě básníka a revolucionáře z r. 1848 Josefa Václava Friče je dobové heslo radikálního demokrata: Kéž by tu se mnou v jeden hrob zapadlo neštěstí mého národa. Sochař Václav Levý a sochař Břetislav Benda mají na hrobě své vlastní plastiky. Jan Neruda si nepřál odpočívat ve Slavíně, proto má podle svého přání a především zásluhou své hospodyně hrob pod širým nebem, ač měl být jako první pohřben do Slavína. Hrob Boženy Němcové zdobí autorčina reliéfní podobizna v bronzovém oválném medailonu a reliéfní výjev z Babičky od sochaře Tomáše Seidana a medailéra Václava Seidana upravený ve spolupráci s Josefem Václavem Myslbekem. Od Josefa Václava Myslbeka je pohřební busta na hrobce největšího českého nakladatele Jana Otty, bronzová výzdoba a busta na hrobě Františka Ladislava Riegra, dále portrétní reliéf na hrobě spisovatele a pedagoga Jana Karla Škody a reliéf s Madonou orodující na hrobě architekta J. P. Šebka. Spisovatel Václav Beneš Třebízský má na hrobě vynikající plastiku Žal od symbolisty Františka Bílka. Ladislav Šaloun vytvořil bustu skladatele na hrobě Antonína Dvořáka s motivem smuteční vrby a harfy a reliéf Nejsvětější Trojice na hrobě rodiny Jeřábkovy, jakož i sochu Ženy sypající růže na hrob z bílého mramoru pro rodinu Mílovu. Otakar Španiel je tvůrcem bust na hrobech houslových virtuosů Ferdinanda Lauba a Františka Ondříčka. Bohumil Kafka vytvořil sochu Anděla smrti pro rodinu Jiráskovu. Tuto galerii soch pod širým nebem doplňují plastiky Josefa Maudra, Bohuslava Schnircha, Stanislava Suchardy (vlastní hrob), Otakara Švece, Václava Levého, Čeňka Vosmíka, Jana Štursy, Karla Lidického a dalších.

 

Popisky fotografií:

Snímek01:

Jan Neruda (1834 – 1891) byl významný český básník a novinář, zakladatel českého fejetonu.

Josef Václav Frič (1829 - 1890) byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský.

Prof. Miloslav Holý (1897 – 1974 Praha) byl malíř, profesorem a rektorem Akademie výtvarných umění,  nositelem titulu zasloužilý umělec a vyznamenání Řádu práce.

Otakar Španiel (1881 – 1955) byl významný český sochař, řezbář, medailér, profesor na UMPRUM a AVU.

 

Snímek02:

Adolf Heyduk (1835 – 1923) byl český básník, představitel májovců, který se stal významným propagátorem česko-slovenských vztahů. Heyduk psal převážně lyrické básně a stal se autorem více než šedesáti básnických sbírek převážně s přírodní, vlasteneckou či rodinnou lyrikou.

 

Snímek03:

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (1820 –1862), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.

Edvard Jelínek (1855 – 1897) byl český publicista a prozaik, organizátor všeslovanských, hlavně česko-polských vztahů. Svá díla podepisoval též pseudonymy A. G. Popov, E. J. Pravda, E. J. Pražský nebo Cyril Chod.

Jan Ladislav Mašek (1828 – 1886) byl český pedagog, organizátor a vedoucí učitelských organizací, propagátor slovanské vzájemnosti, autor učebnic a redaktor knih a časopisů pro mládež.

 

Snímek04:

Josef Brož (1904 – 1980) byl český malíř a grafik. Byl mu udělen čestný titul zasloužilý umělec a poté i národní umělec.

Antonín Vávra (1847 – 1932) byl český operní pěvec (tenor), člen Prozatímního a Národního divadla. Byl to představitel zvláště postav Smetanových oper (Jeník v Prodané nevěstě, Dalibor, Lukáš v Hubičce, Vítek v Tajemství).

Karel Vávra (1884 – 1931) byl český herec. Působil v divadlech v Poznani, Flensburgu, Hannoveru, Amsterdamu, Berlíně, v letech 1919 – 1931 v Městském divadle na Vinohradech. Z rolí: Macbeth, Julius Caesar a JagoOthellovi (W. Shakespeare), Porfirij Petrovič (Zločin a trest, podle F. M. Dostojevského), Karenin (Anna Kareninová, podle L. N. Tolstého).

Jaroslav Vávra (1895 – 1960) byl hercem Městských divadel.

Bohumil Vávra (1888 – 1968) byl herec.

 

Snímek05:

Profesor Max Švabinský (celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, (1873  – 1962) byl český malíř a rytec. Je to jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Byl mimo jiné zakládajícím členem SČUG Hollar, členem SVU Mánes, kuratoria Moderní galerie, vídeňského spolku umělců Hagenbund a Société nationale des Beaux-Arts v Paříži. Dále byl doctor honoris causa Masarykovy university v Brně, rytířem Řádu čestné legie, profesorem C. k. Akademie umění v Praze, osmkrát jejím rektorem, doživotním čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze, nositelem Řádu republiky, akademikem-korespondentem Real Academia de Bellas Artes v Madridu a laureátem ceny italské vlády za kolekci leptů.

 

Snímek06:

Václav rytíř Bělský (1818 – 1878) byl český právník a pražský komunální politik, purkmistr města Prahy v letech 1863 – 1867. V této funkci založil obecní plynárnu, reálné gymnázium na Malé Straně a obecní pojišťovnu. Nechal také vybudovat Most císaře Františka Josefa I.. Velkých zásluh si dobyl v létě 1866, kdy pruské vojsko po bitvě u Hradce Králové obsadilo Prahu a všichni vyšší rakouští úředníci byli evakuováni. Vyjednáváním s pruským vedením se mu podařilo zabránit rabování a omezit vzniklé škody. V době okupace také pomohl nezaměstnaným dělníkům organizováním veřejných prací, během kterých vznikly Letenské sady a nové silnice. Za svou činnost během války si ziskal respekt většiny obyvatel a byl oceněn i císařem.

Karel Vacek (1902 – 1982) byl český hudební skladatel českých lidovek. Je autorem písní jako je tango Cikánko ty krásná a Nikdy se nevrátí pohádka mládí.

 

Snímek07:

Otakar Motejl (1932 – 2010) byl český právník a politik. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzitě Karlově v Praze a poté pracoval jako advokát. Působil v Právnickém ústavu Ministerstva spravedlnosti, v letech 1968 až 1970 byl soudcem Nejvyššího soudu, v té době se významně podílel na probíhajících rehabilitacích. Jako advokát hájil lidi nespravedlivě pronásledované komunistickým režimem (v 50. letech i v době normalizace – např. Hanu Marvanovou, Jiřinu Šiklovou nebo členy skupiny The Plastic People of the Universe). 17. listopadu 1989 svážel svým autem zraněné studenty vracející se z demonstrace na Národní třídě do nemocnice. V prosinci 1989 se stal členem komise Federálního shromáždění pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu. Po změně režimu byl předsedou Nejvyššího soudu ČSFR, později předsedoa Nejvyššího soudu ČR, ministrem spravedlnosti a Veřejným ochráncem práv.

 

Snímek08:

Václav Levý (1820– 1870) byl významný český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky (Klácelka, Blaník) s monumentálními a poetickými plastikami, které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství. Rodiče Levého pro synův talent neměli pochopení a nechali jej vyučit truhlářem, později pracoval jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka

Karel Purkyně (1834 – 1868) byl český malíř, významný portrétista. Jedná se o syna významného českého přírodovědce i malíře Jana Evangelisty Purkyně.

 

Snímek09:

Památce kněží, řeholníků a řeholnic. Oběti nacismu a komunismu.

 

Snímek10:

Jan Kühn (1891 – 1958) byl český sbormistr a operní pěvec (bas), režisér a sbormistr Československého rozhlasu v Praze. Zakladatel Československého pěveckého sboru (dnes Pražský filharmonický sbor) a Kühnova dětského sboru.

Josefina Nyklesová (1874 – 1940) byla česká spisovatelka.

 

Snímek11:

Willi Nowak, (1886 – 1977) byl český malíř a grafik. V literatuře se někdy objevují různé přepisy a tvary jeho příjmení Nowák, Novak i jména Vilém a Willy. Byl byl členem Osmy a Spolku výtvarných umělců Mánes. Byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze a pomáhal spoluzaložit Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě.

 

Snímek12:

Bedřich Smetana (1824 – 1884) byl významný český hudební skladatel. V současnosti je znám především svým cyklem symfonických básní Má vlast a operami Libuše a Prodaná nevěsta. Jeho skladby vznikaly v období romantismu.

 

Snímek13:

Jarmila Loukotková (1923 – 2007) byla česká prozaička a překladatelka (překládala mj. díla Francoise Villona). Ve svých románech se zabývá především historickými náměty z období antiky.

 

Snímek14:

Jiří Mařánek (1891 – 1959) byl bankovní úředník, prozaik, autor poetických próz, historických románů a scenárista.

 

Snímek15:

Adolf Zábranský (1909 – 1981) byl český malíř, grafik a ilustrátor. Vzdělaní se mu dostalo u Františka Kysely a Willi Nowaka. Stal se členem SVU Mánes a Svazu československých výtvarných umělců. Z jeho díla jsou především známa monumentální díla, například výzdoba Hrzánského paláce. V Československu mu byl udělen titul národní umělec, za ilustrace získal v roce 1972 čestný diplom ceny Hanse Christiana Andersena.

 

Snímek16:

Ludmila Fajcová ( - 1945) byla vrchní sestra v Terezíně, která zemřela při záchraně vězňů terezínské malé pevnosti při epidemii skvrnitého tyfu.

 

Snímek17:

PhDr. Karel Čapek (1890 – 1938) byl český spisovatel, novinář, dramatik, překladatel a fotograf. Působil jako redaktor v  časopisech Národní listy, Nebojsa a Lidové noviny. Pak byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla a letech 1925–1933 prvním předsedou Československého PEN klubu. Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Karla Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii. Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka.

„Zdá se mi, že už tu nemám co dělat, byl bych tu směšnou figurkou, můj svět umřel, věřil jsem totiž v jakési závazky, v takzvanou čest ve smlouvě a podobné věci. Myslím, že bych se v téhle tlačenici nevyznal...“                               Karel Čapek

Olga Scheinpflugová (1902 – 1968) byla česká herečka a spisovatelka. Obdržela Státní cenu, titul zasloužilý umělec a později i titul národní umělec.

MUDr. František Langer (1888 – 1965) byl český spisovatel, dramatik a vojenský lékař. Byl jmenován národním umělcem. Po únoru únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně. Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

 

Snímek18:

Akademik Zdeněk Nejedlý (1878 – 1962) byl český historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel, který (ať už v pozitivním i negativním smyslu) výrazně ovlivnil české kulturní ovzduší dvacátých až padesátých let 20. století. V roce 1939 emigroval s pomocí komunistické strany do Sovětského svazu. V emigraci vstoupil do KSČ. Po osvobození zastával četné státnické funkce. Dvakrát byl ministrem školství a osvěty, v první Gottwaldově vládě pak ministrem práce a sociální osvěty. Po únorovém převratu zastával opět funkci ministra školství a národní osvěty, poté byl náměstkem předsedy, nakonec až do smrti ministrem bez portfeje. Na VIII. sjezdu KSČ se stal členem ÚV a zůstal jím až do roku 1954. Inicioval vznik Socialistické akademie, stal se předsedou Československé akademie věd a umění, na ustavujícím sjezdu Svazu československo-sovětského přátelství se stal rovněž jeho předsedou a zůstal jím až do smrti. Spoluzaložil a stal se prvním předsedou Československé akademie věd.

 

Snímek19:

Jan Evangelista Purkyně (1787 – 1869) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry (v Karolinu roku 1837) se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie.

 

Snímek20:

Ivan Steiger (1939 - ) je světoznámý kreslíř, filmový režisér, producent a karikaturista. Je majitelem jedné z nejkrásnějších sbírek starých hraček, v Mnichově vybudoval unikátní muzeum, po pádu železné opony založil Muzeum hraček i v Praze. V roce 1968 emigroval do Mnichova a stal se kreslířem Süddeutsche Zeitung, Abendzeitung, Twen, a tuctu dalších západoevropských a amerických novin a časopisů. Počíná dlouholetá a plodná spolupráce s Chicago Tribune Magazine, The Christian Science Monitor, Daily Mirror, Die Welt, Die Weltwoche, Los Angeles Herald Examiner. Jeho kresby se objevují i na prvních stránkách londýnských Times a pařížského Le Figaro. Dnes je Steiger především stálým karikaturistou denníků Frankfurter Allgemeine Zeitung, (přes 9 tisíc kreseb) a turinské La Stampa. Ivan Steiger dostal v Mnichově Velký kříž za zásluhy, v Česku Medaili za zásluhy o stát v oblasti kultury.

 

Snímek21:

Ladislav Pešek (1906 – 1986), vlastním jménem Ladislav Pech, byl významný český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog.

 

Snímek22:

Emil Hlobil (1901 - 1987) byl český hudební skladatel a pedagog. Na Pražské konzervatoři studoval u profesora Jaroslava Křičky. Jeho práce zahrnují opery, symfonie, koncerty a smyčcové kvartety. Vyučoval na pražské AMU.

 

Snímek23:

JUDr. Jiří Červený (1887 – 1962) byl český kabaretiér, humorista, spisovatel a hudební skladatel. Původním povoláním byl právník. V roce 1909 založil kabaret Červená sedma, později byl jeho ředitelem.

 

Snímek24:

Profesor Přemysl Kočí (1917 – 2003) byl český operní pěvec–barytonista, herec, hudební pedagog, režisér, divadelní manažer a funkcionář KSČ.

 

Snímek25:

Václav Kaplický (1895 – 1982) byl český prozaik, publicista, autor beletristických kronik z českých dějin a legionářské prózy. Především je znám jako autor historické beletrie.

Jaroslav Průcha (1898 – 1963) byl významný český herec, režisér, příležitostný dramatik a divadelní organizátor.

 

Snímek26:

Karel Ančerl (1908 – 1973), je jedním z nevýznačnějších českých dirigentů všech dob, první český dirigent světové pověsti přivedl Českou filharmonii k suverénní virtuozitě a světové proslulosti. Nahrávky jeho zpracování děl Dvořákových, Janáčkových, Stravinského, Schönberga, Bartóka, Prokofjeva, Martinů či Kabeláče patří ke zlatému fondu nejen české, ale i světové diskografie vážné hudby. Ve 2. světové válce byl uvězněn gestapem a pak byl i s manželkou deportován do Terezína a později do Osvětimi, kde přišel o rodinu. Po událostech v roce 1968 se rozhodl pro emigraci. Stal se šéfdirigentem symfonického orchestru v kanadském Torontu, zajížděl jako vyhledávaný a všeobecně vážený umělec i k jiným americkým orchestrům a stále ve světě prosazoval českou klasickou i moderní hudbu.

 

Snímek27:

Antonín Jedlička vystupující také pod uměleckým pseudonymem Strýček Jedlička (1923 – 1993) byl český herec, bavič, recesista, komik a humorista, imitátor a zvláštní dětský herecký idol. Uměl napodobovat tisíce různých zvuků pocházejících jak z přírody tak i mimo ni. Natočil snad tisíce různých zvuků, pazvuků a ruchů v mnoha českých filmech a rozhlasových pořadech.

PhDr. Václav Smetáček (1906 – 1986) byl významný český hobojista, sbormistr, hudební vědec, hudební skladatel, dirigent a hudební pedagog. V roce 1976 byl jmenován národním umělcem.

 

Snímek28:

Václav Vydra (1876 – 1953) byl významný český divadelní herec a režisér 1. poloviny 20. století (Vinohradské divadlo,  Národní divadlo). Po získání Státní ceny se stal prvním hercem vyznamenaným titulem národní umělec.

  

Snímek29:

Otakar Ostrčil (1879 – 1935) byl český hudební skladatel a dirigent. Mimo jiné vedl operu Městského divadla na Královských Vinohradech a později i v Národním divadle.

Zdeněk Fibich (1850 – 1900) byl český hudební skladatel 19. století. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Byl kapelníkem Prozatímního divadla. Od roku 1899 do své smrti byl operním dramaturgem v Národním divadle.

Betty Fibichová (1846 - 1901) byla česká operní zpěvačka. Provdala se za Zdeňka Fibicha. Byla hvězdou souboru jak Prozatímního divadla, tak později Národního divadla.

Doc. MUDr. Karel Šilink, DrSc. (1908–1973) patřil ve své době k nejvýznamnějším osobnostem české medicíny. Věnoval se endokrinologii, zejména nemocem štítné žlázy. Založil v Praze Sociálně zdravotnickou poradnu pro nemoci žláz s vnitřní sekrecí a podílel se na založení Výzkumného ústavu endokrinologického, dnešního Endokrinologického ústavu.

 

Snímek30:

Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout (1904 – 1994) byl český filmový herec a zpěvák. Za svůj život hrát asi v 54 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po druhé světové válce do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA.

 

Snímek31:

Josef „Pepi“ Bican (1913 –2001) byl slavný česko-rakouský fotbalista, trenér a podle některých nejlepší hráč, který kdy hrál českou nejvyšší soutěž. Vstřelil 644 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů (držitel odznaku číslo 1). Většinu své kariéry působil ve Slavii Praha.

Stanislav Sucharda (1866 - 1916) byl český sochař. Vytvářel monumentální sochařská díla a medaile - např. Praha a Vltava. Dále je autorem Palackého pomníku v Praze.

 

Snímek32:

Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian (1891 — 1962), známý jako Král komiků, byl český divadelní herec, divadelní režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec, filmový režisér, spisovatel a imitátor, který se díky své nespoutané živelnosti a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu a divadla. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace

 

Snímek33:

Rudolf Deyl (1912 – 1967) byl český herec.

Rudolf Deyl starší (1876 –1972) byl český herec, otec českého herce Rudolfa Deyla mladšího. Byl držitelem řady ocenění - získal Státní cenu, Národní cenu, Řád práce i titul národní umělec.

 

Snímek34:

Václav Hanka, též Váceslav Váceslavič (podle ruského vzoru), (1791 – 1861) byl český spisovatel, jazykovědec a vysokoškolský pedagog. Působil ve Vlasteneckém muzeu (dnešní Národní muzeum) později zde byl bibliotékařem. Prosadil reformu českého pravopisu (psaní v místo w, ou místo au), která se používá dodnes. Dnes je Václav Hanka znám především jako pravděpodobný padělatel několika „prastarých“ českých rukopisů.

 

Snímek35:

JUDr. Milada Horáková (1901 – 1950) byla česká politička, oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století za vykonstruované spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Díky své neústupnosti během svého soudu se stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany. Její ostatky byly zpopelněny, nepohřbeny a dosud nebyly nalezeny, proto je na Vyšehradském hřbitově pouze symbolický hrob s bustou od akademické sochařky Jaroslavy Lukešové, modrošedým náhrobkem a pamětní deskou, věnovánou všem obětem totalitních režimů.

Profesor MUDr. Jan Zahradníček (1882 -1958)byl významný ortoped a dětský chirurg.

 

Snímek36:

Ferdinand Peroutka (1895 – 1978) byl český spisovatel, dramatik a publicista. Je považován za nejvýznamnějšího představitele české demokratické žurnalistiky. Roku 1948 odešel do exilu, nejprve do Anglie, později do USA. Od roku 1951 do r. 1961 vedl české oddělení rádia Svobodná Evropa. Byl jedním z členů Rady svobodného Československa, pro niž roku 1949 sepsal ustavující deklaraci.

 

Snímek37:

Josef Kainar (1917 – 1971) byl český básník, textař, dramatik a překladatel, ale také hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář. Člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice.

 

Snímek38:

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (1888 - 1946) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

 

Snímek39:

Mikoláš Aleš (1852 –1913) byl český malíř, kreslíř, dekoratér a ilustrátor, jedna z nejvýznamnějších osobností tzv. "Generace Národního divadla", klasik českého umění 19. století. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi.

 

Snímek40:

Hana Mašková (1949 - 1972) byla československá krasobruslařka, mistryně Evropy v soutěži žen v roce 1968 ve švédském Västerås, bronzová medailistka ze Zimních olympijských her 1968 v Grenoblu, dvojnásobná vícemistryně Evropy z let 1967 a 1969, pětinásobná mistryně Československa. Až doposud jediná česká/československá závodnice (žena) v tomto zimním sportu, která dokázala získat pro Česko/Československo olympijskou medaili. Byla velkým ženským sportovním idolem konce šedesátých let 20. století. Její život předčasně ukončila tragická autonehoda ve francouzské obci Vouvray v roce 1972.

Anna Bendová (1975 - 2008) byla českou herečkou.

  

Snímek41, snímek42:

Vlastimil Fišar (1926 – 1991) byl český herec. Jeho hrob zdobí plastika umělce Olbrama Zoubka.

  

Snímek43:

František Dvorský (1839 - 1907) byl historik, archivář, spisovatel. Autor historických próz a dramatu. Pracoval v Zemském archivu království českého.

Valtr Taub (1907–1982) byl český herec.

Antonín Chittussi (1847 – 1891) byl významný český krajinář 19. století. Narodil se v česko-italské rodině, studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, uměleckých školách v Mnichově a ve Vídni. Byl blízkým přítelem české malířky Zdenky Braunerové.

  

Snímek44:

Josef Rössler-Ořovský (1869 - 1933) byl jeden ze zakladatelů českého olympijského hnutí a průkopník celé řady sportů v českém prostředí. Zanícený a zarputilý bruslař, plavec, tenista a veslař nejvíce proslul svým prvním lyžařským sjezdem po zasněženém Václavském náměstí v lednu 1887, který stál na počátku českého lyžování. Do Čech přivezl i první kanoe a první originální pravidla anglického fotbalu (v březnu 1896 byl i prvním rozhodčím slavného pražského derby Slavie Sparta). Na konci 19. století založil Český Ski Klub, Český Yacht Klub, I. Český Lawn-Tenisový Klub a podílel se i na vzniku Českého olympijského výboru.

 

Snímek45:

Karel Bradáč (1918 – 1973) byl básník, spisovatel a novinář.

PhDr. Frank Tetauer, vlastním jménem František Tetauer (1903 – 1954) byl český dramatik, prozaik, esejista, divadelní a literární kritik.

Waldemar Matuška (1932 – 2009) byl hráč na banjo, zpěvák a herec, jeden z nejpopulárnějších československých zpěváků 60. a 70. let 20. století. Konec života strávil v St. Petersburgu na Floridě.

František Horník-Forchheim (1853 - 1902) byl členem Národního divadla.

 

Snímek46:

Jiří Malásek (1927 - 1983) byl český klavírista, hudební skladatel a aranžér, rozhlasový a televizní hudební dramaturg, otec skladatele a klavíristy Petra Maláska.

 

Snímek47:

Vladimír Šmeral (1903 – 1982) byl český herec. Byl pedagogem na DAMU. V roce 1965 byl jmenován národním umělcem.

 

Snímek48:

Čestmír Řanda (1923 - 1986) byl český herec a divadelní režisér. Hrál v pražském Divadle na Vinohradech a pak až do své smrti byl členem činohry Národního divadla. Byl Zasloužilý člen ND a získal titul zasloužilý umělec.

  

Snímek49:

Karel Hynek Mácha (1810 –1836) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj, jedna z nejvydávanějších českých knih. Mácha byl vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména romantická místa spojená s historií a krásy přírody.

 

Snímek50:

Vladimír Ráž (1923 – 2000) byl český herec. Hrál v Hudebním divadle v Karlíně, později byl členem činohry Národního divadla v Praze. Proslavil se postavou krále Miroslava ve známé filmové pohádce Pyšná princezna. Byl zasloužilý člen ND a získal titul zasloužilý umělec.

  

Snímek51:

Jiří Adamíra (1926 – 1993) byl český herec, životní partner herečky Hany Maciuchové. Působil ve Státním divadle v Ostravě, potom nastoupil do Realistického divadla v Praze a svůj umělecký život završil několika rolemi v Národním divadle. Byl laureátem státní ceny a získal titul zasloužilý umělec. Autorem plastiky na hrobě Jiřího Adamíry je umělec Olbram Zoubek.

 

Snímek52:

JUDr. Karel Nedbal (1836 – 1889) byl advokát, organizátor hudebního života v Táboře, otec českého dirigenta a skladatele Oskara Nedbala.

 

Snímek53:

Antonín Marek, zvaný „libuňský jemnostpán“, známý také pod pseudonymem Bolemír Izborský, (1785 – 1877) byl český kněz, básník, překladatel a jazykovědec. Jeho náhrobek zdobí busta Josefa Drahoňovského.

 

Snímek54:

Petr Eben (1929 – 2007) byl významný český skladatel duchovní, moderní a soudobé vážné hudby. Jeho rozsáhlá skladatelská tvorba zasahuje do všech žánrů (opera, balet, téměř všechny druhy komorní hudby, orchestrální díla) a pronikla do repertoáru mnoha interpretů, souborů, orchestrů. Byl to také klavírní korepetitor a varhaník. Měl tři syny (Kryštofa, Marka a Davida), kteří společně utvořili hudební skupinu Bratři Ebenové. Marek Eben je současně divadelním i televizním hercem a moderátorem. Manželka Petra Ebena, rozená Hurníková, je sestra jiného významného českého skladatele Ilji Hurníka. Petr Eben obdržel francouzské státní vyznamenání Rytíř umění a písemnictví (Chevalier des Arts et Lettres) a v roce 2002 také české státní vyznamenání Medaile za zásluhy.

Vladimír Sychra (1903 – 1963) byl český malíř grafik a ilustrátor; žák M. Švabinského. Prošel od sociálního umění a kubizujícího poetismu k symbolickým a surrealistickým obrazům válečných hrůz. Po roce 1945 se zabýval hlavně monumentálním uměním (výzdoba Karolina, Národního památníku na Vítkově).

 

Snímek55:

Petr Eben (1929 – 2007) – viz Snímek54

 

Snímek56:

Svatopluk Čech (1846 – 1908) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka. Je po něm pojmenován Čechův most v Praze a několik ulic v různých českých městech.

 

Snímek57:

Adolf Liebscher (1857 – 1919) byl český malíř-figuralista, příslušník generace Národního divadla, jeden z nejpopulárnějších umělců 80. a 90. let 19. století. Bratr malíře Karla Liebschera.

 

Snímek58:

Jan Otto (1841 – 1916) byl český nakladatel. Proslul vydáním Brehmova Života zvířat, který se ovšem nemůže poměřovat s Ottovým největším, nejznámějším a dodnes nepřekonaným dílem. Tím je Ottův slovník naučný, který ve 27 dílech vycházel v letech 1888-1908 (+ Dodatky 1909).

 

 

Snímek59:

Judr. Jan Jiří Rückl (1900 - 1938) – český politik a průmyslník, významný protagonista volby Edvarda Beneše za prezidenta Československé republiky v roce 1935. 18. července 1929 byl jmenován papežem Piem XI. skutečným komořím pláště a meče, od papeže obdržel titul Jeho Excelence; 1932 pasován na rytíře řádu Božího hrobu Jeruzalémského; 1937 udělen komandérský kříž s hvězdou řádu sv. Řehoře Velikého.

 

Snímek60, snímek61:

Beno Blachut (1913 – 1985) byl český operní pěvec, tenorista. Ačkoliv se vyučil kotlářem ve Vítkovických železárnách, známe ho z jeho působení v opeře Národního divadla v Praze. Byl držitelem čestných titulů laureát státní ceny a národní umělec.

Eduard Haken (1910 – 1996) byl významný český operní pěvec – basista, dlouholetý člen opery Národního divadla v Praze, manžel herečky ND Marie Glázrové.

Marie Glázrová (1911 – 2000) byla česká herečka, hrála v Divadle na Vinohradech a od roku 1940 byla členkou činohry Národního divadla v Praze.

 

Snímek62:

Antonín Leopold Dvořák (1841 – 1904) byl jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec. Jeho symfonické opusy patří ke světové špičce a jsou obvyklou součástí všech významnějších přehlídek symfonické hudby. Za zmínku jistě stojí i to, že první skladba, která zazněla po přistání na Měsíci, byla Novosvětská symfonie.

 

Snímek63:

Josefina Brdlíková (1843 – 1910) byla hudební skladatelka období romantismu.

Zpět na Prahu

Zpět na úvodní stránku

 TOPlist