Liběchov a okolí

24. 7. 2008

Liběchov & okolí

                 Dnes jsem se vydal na odložený výlet do okolí Liběchova. Budíček před šestou, na místo jsem dorazil i přes zpoždění spoje ČD po osmé hodině ranní.

                V místě, kde dnes nacházím Liběchov, žili již pravěcí lovci, nalezené nádobky vypichované keramiky a kamenné nástroje pocházejí z neolitu, mladší doby kamenné. Do dějin vstupuje Liběchov záznamem v zemských deskách roku 1311 se zmínkou o rytíři Dominikovi z Lubiechowa se syny Václavem a Jurzatou. LIběchov v průběhu staletí vystřídá mnoho majitelů, mezi nejzajímavější patří Jindřich z Dubé, syn královského hofmistra a oblíbence krále Václava IV., který byl přítelem a ochráncem kazatele Jana Husa. Po vyhlášení interdiktu nad Prahou v říjnu 1412 odchází Hus na liběchovskou tvrz a vede odtud spor s pražskými odpůrci. S pobytem je spojena řada jeho spisů ("Výklad", "O církvi", "Knížky o svatokupectví", "Dcerka"). Až v listopadu 1413 se Hus uchyluje z Liběchova na Kozí Hrádek a na Krakovec, odkud putuje do Kostnice obhájit svou při. Největší rozkvět obec zažila v 18. století, o století později pak štědrý podporovatel umění, vědy a kultury Antonín Veith na zdejším zámku vytváří "Hnízdo romantické doby", kde se ve veithově liběchovském salonu po dvě desetiletí scházejí nejvýznačnější představitelé umělecké a intelektuální elity : Páter Bernard Bolzano, František Palacký, Josef Jungmann, F. L. Rieger a mnoho dalších. Status města byl Liběchovu udělen v roce 1935, v polovině 20. století o něj město přišlo a obnoven byl v roce 2007.

               Vidím tři dominanty. Zámek, jehož historie sahá až k přelomu 12. a 13. století. Tehdy zde stávala dřevěná tvrz, na začátku 16. století byl již částečně kamenná. V polovině téhož století byla pak vybudována okrouhlá renesanční tvrz se širokým vodním příkopem. Velkorysá přestavba zámku z prvé poloviny 18. století je dílem slavného pražského architekta a stavitele Františka Maxmiliána Kaňky. Na přání tehdejšího majitele Jana Jáchyma Pachty z Rájova přemění Kaňka tvrz v pohodlné barokní křídlo a jeho přestavba je dodnes určující pro vzhled zámku a okolí. Při výzdobě s Kaňkou spolupracovali také jeho přátelé, sochař Matyáš Bernard Braun a malíř Václav Vavřinec Rainer. V interiéru zámku jsou umístěné africké a americké sbírky českého cestovatele Vojty Náprstka. V srpnu roku 2002 byli zámek a část obce silně postiženy pětisetletou povodní, kdy výška vody dosáhla v přízemí zámku úrovně 3,2 metru. Od této doby je muzeum i celý zámek pro veřejnost uzavřený a návštěvník si klade otázku, proč náš stát není schopen za 6 let odstranit škody po velké vodě a muzeum otevřít. Přístupný je pouze park, odkud si exteriér zámku můžeme prohlédnout ze všech stran. Některé z soch v zámeckém parku jsou dílem bývalého zámeckého kuchaře Václava Levého, jehož dílo si dnes ještě několikrát připomenu.

                Ve středu obce stojí na mírném návrší kostel sv. Havla postavený v polovině 18. století.

                Nad Liběchovem již od poloviny 17. století na své okolí shlíží kaple sv. Ducha a sv. Hrobu, která byla vystavěna na příkaz Hyacinta, hraběte de Villani. V roce 1730 byla renovována Janem Jáchymem, hrabětem Pachtou. V roce 1823 svobodný pán Jakub Veith nechal přistavět věž se zvonicí a vybudovat rodinnou hrobku. Z místa je nádherný rozhled, krásně viditelná je hora Říp, kterou však stíní blíže postavená elektrárna v Počáplech. Ke kapli vede cesta lemovaná 14 výklenkovými zastaveními křížové cesty.

                Modře značená stezka vzdalující se od Labe mne navádí na okruh Václava Levého. Tento muž ve svém volném čase v okolních lesích sochal z pískovcových bloků zajímavé skalní útvary a sochy. Tyto díla se amatérskému sochaři natolik povedly, že si za více než 150 let jejich existence získaly věhlas a právě výtvory V. Levého jsou cílem mého dnešního výletu. Asi 2,5 km od Liběchova je v pískovci vysekaná umělá jeskyně Klácelka, kterou střeží blaničtí rytíři v životní velikosti. Na hlídce je i Jan Žižka. Za další 2 km se přede mnou  objevují Čertovy hlavy - po známých ve skále vytesaných tvářích amerických prezidentů se údajně jedná o druhé největší vytesané sochy v přírodě na světě... No, nevím. Dříve ze svahu hleděli na údolí Liběchovky a obec Želízly, nyní jsou zarostlé borovým lesem.

                Procházkou proti proudu říčky Liběchovky vstupuji do přírodní rezervace Mokřady dolní Liběchovky. Mám štěstí, protože zrovna prší a mohu si tedy doslova vychutnat těžký vzduch plný vůní i pachů. Cítím vodu, ryby, bahno, cítím vůni kvetoucích zahrad i heřmánku (který jsem ale nikde neviděl), i vůni lesa, borových šišek a zeminy. Nádhera...

                Nad obcí Tupadly se na pískovcovém návrší tyčí zdáli viditelná věž zámku. V těchto místech stávala tvrz, která ale byla za třicetileté války zničená. Antonín Veith zahájil roku 1840 stavbu zámečku v maurském slohu, který nazval Slavín, určeného k uložení 24 Schwanthalerových soch významných postav českých dějin. Pouze 4 však byly dokončeny a nyní jsou umístěny v Panteheonu Náodního muzea v Praze. Ze zamýšlených čtyř věží zámečku stojí jen jediná, areál zůstal nedostavěn. Když jsem vystoupal cestou zařízlou v několik metrů vysokých pískovcových blocích až k brance plotu ohraničujícího pozemek v okolí Slavína, nemohl jsem dál, protože zámeček je nyní soukromý pozemek - mezinárodní buhdistické centrum.

                Zpět z obce Tupadly stezka V. Levého vede ChKO Kokořínsko. Tato 6,5 km dlouhá část je velmi pohodlná, slouží zároveň jako cyklostezka. Míjím ve skále vytesaného hada, umělou jeskyni Harfenici s dalšími vytesanými výtvory V. Levého. Poslední obdivuhodné dílo je vytesaná kaple sv. Máří Magdalény.

Zpět na Liberecký kraj

Zpět na úvodní stránku