Jihlava

1. 8. 2006

První srpnový den jsme s rodinou a známými jeli na výlet do srdce Vysočiny, do Jihlavy. Nikdy jsem zde nebyl a proto jsem chtěl v tom krátkém čase, který jsem měl na svůj průzkum určený, poznat alespoň centrum města co nejlépe.

První historicky doložená slovanská vesnice se na návrší nad řekou Jihlavou rozkládá na konci 12. století. Stala se východištěm kolonizace kraje, neobyčejně urychlené nálezem stříbrných rud koncem 40. let 13. století. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Malá vesnice jejich náporu a potřebám nestačila a proto se začalo na protějším břehu řeky budovat nové město. Bohatství plynoucí z dolování se projevilo zejména velkorysostí jeho založení. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby – farní kostel sv. Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Bylo chráněno mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, ve městě se razily mince. Zachované umělecké památky (iluminované právnické rukopisy a pozdně gotické plastiky) patří k nejvýznamnějším svého druhu v českých zemích.

Jihlava zaujímá přední místo i v oblasti právní – poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst. Po dlouhá staletí byla Jihlava sídlem vrchního horního soudu. Význam těžby stříbra poklesl koncem 14.století, kdy byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra a doly postiženy zemětřesením a záplavami. Hospodářský vývoj města však již v té době zajišťoval obchod  a řemeslná výroba – zejména soukenictví – se na tři století stává rozhodujícím hospodářským odvětvím.

Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Trvalo více než sto let než byly zahlazeny všechny škody a Jihlava dosáhla nového hmotného i kulturního rozvoje. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Nejvýznamnější barokní stavbou je jezuitský kostel sv. Ignáce vybudovaný spolu s kolejí a gymnáziem v poslední čtvrtině 17.století.

Další etapa rozvoje se uskutečnila opět ve znamení sukna. Císařovna Marie Terezie do města pozvala nizozemské soukeníky, jejichž zkušenosti vedly ke zdokonalení výroby. Soukenictvím se živily tisíce lidí ve městě a okolí, ve druhé polovině 18.století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii. Město se v té době mění – vymaňuje se z těsného okruhu hradeb, náměstí získává noční osvětlení, přestavuje se radnice, počátkem 19.století se bourají městské brány s úzkými průjezdy, průčelí domů jsou upravována klasicistně.

V roce 1951 byla vyhlášena Městská památková rezervace. V historickém středu se nachází 213 památkově chráněných objektů, z toho 70 památek.

Zatímco maminky prohlížely obchody, prošli jsme si s dětma Masarykovo náměstí. Je to historické náměstí, kde stojí několik kašen, radnice, kostel sv. Ignáce z Loyoly a jen kousek dál i kostel sv. Jakuba Většího. Ten má dvě věže. Severní - strážní - je vysoká 63 metrů a dnes je ve výšce 40 m vyhlídkový ochoz. Na této věži dlouhá staletí věžník se svými pomocníky troubil hodiny, slavnostními fanfárami vítal vzácné hosty a varoval měšťany před požáry. Funkce věžníka byla zrušena až v roce 1924. Jižní věž - zvonová - byla postupně snížena na 56 metrů, protože se vychylovala z osy. Do ní byl v 16. století zavěšen druhý největší zvon na Moravě (po olomouckém) Zuzana vážící 7.086 kg.

Obě kamenné kašny na Masarykově náměstí byly postaveny v roce 1797 na místě středověkých dřevěných kašen a jsou ozdobeny pískovcovými sochami antických bohů vod Neptuna a Amfitrité.

Při návštěvě tohoto krásného města jsme nemohli vynechat jihlavské podzemí. To je po znojemském druhé největší na území naší republiky. Dlouhé je 25 km a zaujímá prostor 50.000 km2. I přes to, že nám průvodce nezapoměla ukázat místní zajímavost - svítící chodbu, kterou objevili amatérští speologové v roce 1978 a která po nasvícení stěn fosforeskuje - mne osobně podzemní prostory moc neoslovily, protože v 60. letech minulého století byly všechny chodby zpevněné betonovou krustou, takže jsem měl pocit, že chodím "běžnou" betonovou chodbou.

Poté, co děcka poobědvala v místním McDonaldu (umístněném v moderním obchodním středisku přímo uprostřed historického náměstí, což mi přišlo jako pěst na oko) jsme se rozhodli udělat poslední zastávku a potěšit hlavně dětičky. Navštívili jsme jihlavskou ZOO. Rozlohou moc velká zahrada není, ale líbila se nám velmi, protože je dobře postaráno o návštěvníky - domorodá vesnice s občerstvením nebo dětské hřiště s prolézačkami, jízda autíčky atd.

Celkově se jednalo o vydařený výlet a odvezli jsme si z Jihlavy velmi pěkné vzpomínky.

Zpět na Vysočinu

Zpět na úvodní stránku

 TOPlist