Zámek Červená Lhota

O vodní tvrzi Lhota je první písemná zmínka je až z 15. století. Jak se střídali majitelé, měnily se i názvy. Nejprve Lhota, poté Nová Lhota a nakonec počátkem 17. století Červená Lhota. V této době již vodní zámek měl cihlově červené zbarvení, v průběhu dalších let nabyl několika přestavbami současnou podobu.

V 16. století tvrz Lhota drželi Kábové, kteří začali psát Nová Lhota. Z této doby jsou tyto písemné zmínky: Jan Kába, který držel statek s bratrem Václavem, měl roku 1536 a 1541 spory se sousedy pro pych, způsobený jim svými rybníky. Roku 1555 odmítl Jan Kába zaplatit Honsovi Vlachovi zedníkovi, zaměstnanému přestavbou českobudějovické radnice, že mu od něj "zvajšenie jednoho kříže na sklepě ... zkaženo bylo".

Mezi nejznámější majitele patřil nejvyšší kancléř království Českého Vilém Slavata z Chlumu. Posledních 110 let před znárodněním patřil zámek rodu Schönburgů, kteří zastávali vysoké postavení v tehdejší správě monarchie. Představme si nejznámějšího z nich :

Princ Johann Schönburg - Hartenstein (1864-1937):

Narodil se jako třetí a nejmladší syn knížete Josefa Alexandra. Po jeho smrti a po vyrovnání dědických sporů se staršími bratry Aloisem a Eduardem, se stal majitelem červenolhotského zámku. V té době už se rozvíjela jeho kariéra v diplomatických službách, kam vstoupil v roce 1888, vzápětí po dokončení právnické fakulty na vídeňské universitě, zpočátku jako nehonorovaný atašé v Londýně. Od roku 1889 byl legačním radou na rakousko-uherském vyslanectví v Bukurešti, v letech 1904-6 působil opět v Londýně jako vyslanec, poté byl až do roku 1911 vyslancem v Bukurešti, kde se významně zasloužil o sjednání hospodářské smlouvy s Rumunskem. Počátkem roku 1912 byl přeložen do Říma jako císařský vyslanec ve Vatikánu. Vysoko ceněn byl především jeho podíl na mírové politice papeže Benedikta XV. a na jednáních o vytvoření samostatného papežského státu v závěru 1. světové války. Po vstupu Itálie do války proti rakouské monarchii musel přesídlit do Švýcarska, kde soustřeďoval informace svých zahraničních zpravodajů pro ministerstvo zahraničí ve Vídni. Po rozpadu Rakousko-Uherska byl v roce 1919 penzionován. Až do své smrti v roce 1937 zůstal věrný monarchistické myšlence.

Jeho politická činnost mu vynesla nebývalý počet poct a vyznamenání. Jmenujme alespoň Leopoldův řád, řád Železné koruny I. třídy za civilní služby, velkokříž Maltézského řádu, řád Zlatého rouna a konečně i nejvyšší vyznamenání papežské – Kristův řád, který bývá udělován zřídka a většinou jen hlavám státu. Významně se zapsal i do dějin lhoteckého zámku. Na počátku dvacátého století inicioval jeho památkově poučenou přestavbu, která měla vrátit objektu jeho renesanční podobu. Po návratu ze Švýcarska zde i s rodinou trvale pobýval. V zámeckém kostelíku Nejsvětější Trojice nechal vybudovat rodinnou hrobku, do níž bylo po jeho smrti v roce 1937 uloženo také jeho tělo.

Romantický vzhled zámku a jeho cihlově červené zbarvení nutí už dlouho k zamyšlení nad významem takové neobvyklé barvy. Jaké pohnutky vedly majitele k přetření zdí načerveno? Pověsti nabízejí hned dvě verze. Podle té původní lidové prý kdysi dcera jednoho z dávných majitelů zámku dospěla k závěru, že víra v Boha jí nic prospěšného nepřináší a odmítla odejít na rodinnou

modlitbu do zámecké kaple. Ve vzteku uchopila posvátný kříž a vyhodila jej z okna do vody. V tom okamžiku se zámek otřásl v základech, komnata se naplnila pekelným zápachem a zjevil se čert, který ji odnesl s sebou do pekla. Ještě předtím se pekelník stačil projevit zcela netypicky, na stěnu narýsoval svým pařátem namočeným do její krve znamení kříže. To pak nešlo žádným způsobem odstranit a jedinou možností, jak jej zakrýt, bylo přetřít celý zámek červenou barvou.

Zámek každoročně navštíví okolo 90 tisíc návštěvníků. V hlasování ankety pořádané Národním památkovým ústavem se zámek Červená Lhota umístil mezi trojicí nejpohádkovějších hradů a zámků České republiky. Červená Lhota drží prim v počtu pohádek a filmů zde natočených. Snad nejznámější z nich byla Zlatovláska z roku 1973 s Jorgou Kotrbovou v titulní roli a Petrem Štěpánkem coby Jiříkem. Z dalších pak jmenujme například pohádky O zatoulané princezně, O kráse a štěstí či Princezna na hrášku. Natáčely se zde i filmy, jeden z těch známějších je Svatby pana Voka s Milošem Kopeckým.

Zpět na Jihočeský kraj

Zpět na úvodní stránku

 TOPlist