Úštěk a okolí

 

31. květen 2008

Úštěk a okolí

                 Víkend na přelomu května a června jsem strávil na Litoměřicku - v oblasti Úštěka. Můj původní plán byl od brzkého sobotního rána do nedělního večera nachodit 40 - 50 km, vylézt na čtyři blízké kopečky, navštívit tři zříceniny, přespat pod širákem na nejvyšším vrchu okolí a nafotit si západ i východ slunce nad krajem. Nakonec byl výlet pouze jednodenní, protože se sobotní slunce rozhodlo strhnout dlouhodobé teplotní rekordy a já jsem si výlet zkrátil na rozumnou délku. Druhá neabsolvovaná část je v plánu posunuta o několik týdnů.

                V řeznictví U Záruby jsem posnídal studenou, špatně ohřátou sekanou, pravděpodobně z předchozího dne. Na IDOSu jsem si vyhledal spojení z Ústí do Liběšic s přestupem v Lovosicích. Rychlík na ústecké nádraží přijel včas, odjel však s 20 minutama zpoždění. Takže do Lovosic jsem si za plné jízdné užil stání v přeplněné špinavé uličce na ploše půl čtverečního metru před WC ve vlaku zpožděném 20 minut. V Lovosicích pochopitelně vlak na Českou Lípu nečekal a odjel na čas. To znamenalo skoro dvouhodinové čekání na další vlak, které jsem si zkrátil procházkou po městě.

                Průmyslové město Lovosice normálnímu turistovi mnoho nenabízí, vše zajímavé je soustředěnou na jedné hlavní ulici. Barokní kostel sv. Václava, u kterého stojí 4 sochy světců, secesní sídlo městského úřadu a nakonec bývalý zámek, dnes rodinná škola.

                Svou procházku jsem započal v Liběšicích, obci vzdálené 5 km od Úštěka. Obec je zmíněná již v roce 1057 na listině Spytihněva II. Od nádraží po betonovém chodníku dorazíte přímo k zámku, který dnes slouží jako ústav pro mentálně postižené. Zámek zde stojí přes 250 let a mezi jeho majitele patřil například kníže Ferdinand Lobkovic, který zámek prodal textilnímu velkoprůmyslníkovi v roce 1873 povýšenému do šlechtického stavu Josefu Schrollovi. Kdo čte zápisky z mých výletů, vzpomene si, že u obce Horní Vysoká stojí mauzoleum rodiny tohoto muže. Zámek sousedí s kostelem Nanebevstoupení Panny Marie z roku 1352 a to celé objíždí hlavní silnice, kterou lemuje řada barokních soch ze 17. a 18. století.

               Cesta do 5 km vzdáleného Úštěka po hlavní výpadovce vedoucí z Litoměřic do České Lípy byla očistcem. Rychle jezdící vozy, burácející silné motocykly, občas jsem nevěděl, kam uhnout. Po levé ruce jsem míjel vrch Sedlo, který jsem loni zdolal dvakrát, předemnou se v dálce rýsoval Ronov a jen kousek za Úštěkem se tyčily kostelíčky v Ostrém. Městečko Úštěk (dříve německy Auscha) bylo založeno ve 14. století. Pro svůj historický střed a vzácně zachovalé gotické měšťanské domy byl vyhlášen městskou památkovou rezervací a točila se zde řada filmů. Chcete-li si prohlédnout židovský hřbitov, musíte na okraji obce zahnout směrem na Lhotu a před posledním domem po polní cestě dojít cca 200 metrů. Úštěcký židovský hřbitov mohl existovat od 15. století, nejstarší náhrobky byly datovány 1570. Po nedávné rekonstrukci je to jeden z nejzachovalejších židovských hřbitovů v celých Severních Čechách.

                V Úštěku je toho k vidění spoustu... Náměstí se zachovalou historickou zástavbou a barokním kostelem sv. Petra a Pavla. Židé si tu postavili svou synagogu, italští dělníci zase ptačí domky částečně vytesané ve skále. Z opevnění zbyla jen Pikardská věž, Úštěcký hrad byl přebudován na sladovnu místního pivovaru. V dnešní době je hrad přestavován, snad bude stavba uvedena do původního stavu. Nyní je zde možné pořádat kulturní akce pouze na zpřístupněném nádvoří.

                 Ke zřícenině Helfenburk mne přímo z náměstí vedla žlutě značená stezka po silnice vedoucí do obce Tetčiněves, pak lesní cestou kolem mokřadla až na rozcestí a nakonec strží stoupáním ke zbytkům hradu. Hrad stál již před rokem 1375, kdy ho jeho majitel prodal arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi. Po jeho smrti hrad převzal jeho synovec říšský kancléř Václava IV. arcibiskup Jan z Jenštejna. Po roztržce z králem opustil dvůr a poté, co byl zbaven i funkce arcibiskupa, dožívá zde na hradě... Helfenburk byl obýván až do roku 1620, kdy byl zapálen a zničen. Hlavní věž se dočkala romantických úprav v letech 1887 - 90, kdy zříceniny využíval jako letní sídlo průmyslník Josef Schroll (stále stejný textilní magnát ). Z věže hradu se otevířá nádherný výhled po okolních lesích; lze dobře rozeznat zalesněnou strž, ve které na pískovcovém ostrohu hrad stojí. I přes nebezpečně strmé dřevěné schody doporučuji vystoupat na horní ochoz věže, protože výhled opravdu stojí za TO... Podle pověsti je na  Helfenburku (dříve nazývaném Hrádek u Úštěka) ukrytý poklad, hlídaný ďáblem v přestrojení za černého havrana. Jiná legenda vypráví o tom, že se hradu zmocnily opice, které odsud podnikaly loupežné výpravy a staly se postrachem širokého okolí. Museli proti nim vytáhnout ozbrojení obyvatelé a na hradě pak opice pobili. Svědčí o tom prý i název hradu - Affenburk, tj. Opičí hrad.

              Od Helfenburku jsem se vydal mírným klesáním na dno strže tentokrát po červeně značené cestě a potom jsem opět stoupal vzhůru lesem a přes pole. V obci Ostré je potřeba zatočit uličkou mezi domy, která končí u prvního zastavení křížové cesty. Kostelíky v Ostrém se zdálky rozhlíží pyšně a sebevědomně po kraji, zblízka ovšem vidím ruiny neudržovaných staveb. Z bývalého poutního místa na návrší zvaném Kalvárie se skupinou tří kaplí s Božím hrobem, které (pravděpodobně tak jako spoustu jiných překrásných barokních staveb na litoměřicku) vystavěl Octavio Broggie začátkem 18. století, zbylo jen mohutné schodiště se zbytky křížové cesty a barokních soch.

Zpět na Ústecký kraj

Zpět na úvodní stránku

 TOPlist